Úvodní slovo k zahájení 10. ročníku soutěžní výstavy

Vážení návštěvníci, milí přátelé,

Muzeum krajky pro vás v letošní jubilejní sezoně, kdy v září vzpomeneme 25 let od jeho založení, připravilo opět výstavu mladých krajkářek do 16 let.

Letošní, rovněž jubilejní, desátý ročník, má téma Dárek pro maminku. Kdo jiný než maminka či babička dokáže ocenit zručnost a nápaditost svých dětí lépe a s větší radostí? Dívenky, malé školačky, ale i 15tileté slečny paličkovaly všechna ta srdíčka, kytičky, kočičky a motýlky či včeličky, podle svých mínění o tom, co maminku nejvíce potěší. Ty housličky, ty vznikly na přání jedné z maminek, profesionální houslistky, která si k Ježíšku přála nové housle. Nevíme, zda její profesní přání bylo vyslyšeno, dcera ve spolupráci s tatínkem ale vyrobili tyhle housličky zdobené kraječkou. Jiná maminka, zubařka, byla snad potěšena, jak vážně dcera bere péči o chrup. Ten zoubek s kartáčkem by mohl viset na nástěnce v každé školní třídě. Mohli bychom takto pokračovat od jedné práce ke druhé. Teď mě však napadlo, že soutěže se zúčastnil také jeden mladý muž. Ta jeho sova jako by vítala maminku, když jde večer unavená z práce. Možná jí houká na stromě u domu, tam někde v Orlickém podhůří, odkud k nám přiletěla.

Za deset soutěžních ročníků (většinu témat najdete ve vystaveném sborníčku) se v soutěži představilo přes čtyři sta mladých krajkářek. V této souvislosti nesmíme zapomínat na vedoucí jejich kroužků, z nichž dvě absolvovaly všech deset ročníků. Je to paní Lenka Raunerová v Plzně Litic a paní Markéta Prchlíková, vedoucí kroužku Malšická palička. Jim a řadě dalších, které se postupně v jednotlivých ročnících představily našim návštěvníkúm prostřednictvím prací svých svěřenkyň a svěřenců, patří naše poděkování za trpělivost a úsilí, které vyúsťuje do krásných vystavených prací jejich krajkářek. Za těch deset let jsme zjistili, jak inspirativní tyto výstavy jsou pro naše velké návštěvnice. Mnoho z nich, po létech váhání, kdy se rozmýšlely, zda by i ony dokázaly paličkovat, usoudilo, že když to dokáže devítiletá dívenka, musí to dokázat také. To je další, zprostředkovaný, efekt těchto výstav. Škoda jen, že mnohé zkušené krajkářky nenalézají sílu k tomu, aby toto krásné umělecké řemeslo šířily pořádáním kurzů paličkování ve svém okolí. Kurzy pro děti a mládež, stejně tak jako pro dospělé, jsou velmi žádané a ty krajkářky, které se osmělily k jejich vedení nikdy nelitují. Všichni, kteří se kolem nich soustřeďují, v případě dětských kroužků i rodiče těchto dětí, tvoří báječné skupiny stejně naladěných lidí, kteří vzájemně zapomínají na běžné starosti a strasti, provázející je v běžném životě.

Vážení obdivovatelé a přátelé krajky. Až opět přijedete domů, rozhlédněte se, pokud paličkujete, založte kroužek, pokud se chcete naučit, přesvědčte sousedku-krajkářku, a začněte. Uvidíte, co radosti prožijete nad svou herdulkou. My vám, za všechny ty krajkářky, jejichž práce jsou vystaveny, ale i za ty, které již dříve kurzy prošly, za jejich lektorky, přejeme, aby jste našly pochopení ve svém nejbližším okolí, až začnete navíjet nit na první paličky.

Děkujeme vám všem za přízeň, kterou už dvacet pět let Muzeu krajky projevujete.

S přáním všeho nejlepšího

Ing. Milan Mizera, vedoucí provozu muzea a kurátor výstav

Ing. Martina Vakočová, ředitelka Muzea krajky Prachatice