Vážení návštěvníci Muzea krajky v Prachaticích, vážení přátelé
V neděli 28. září muzeum ukončilo již 27. sezonu působnosti, prodejní galerie Atelier Hana, nacházející se v přízemí tohoto historicky zajímavého domu, zde byla otevřena ještě o rok dříve. Za ta léta do tohoto krásného domu zavítaly tisíce návštěvníků, kteří všichni obdivovali stálou expozici i sezonní výstavy, z nichž ta poslední, již jedenáctá, měla derniéru letošního 15. září. Letošní výstava byla jiná než předchozích deset ročníků, kdy muzeum otevíralo prostor pro nastupující generaci krajkářek. Všech těch prvních deset mimořádně úspěšných, soutěžních, ročníků, bylo určeno krajkářkám do 16. let. Každý z návštěvníků muzea měl možnost vyhodnotit vždy tři vítězné práce. V pamětní knize výstav jsou desítky zpráv o tom, jak takové rozhodování bylo náročné. Jsme přesvědčeni o tom, že z účastnic každého z těch ročníků alespoň některé se k paličkování ve svém životě vrátí a pomohou tak udržet toto krásné umělecké řemeslo při životě i v dnešní tak uspěchané době.
Letošní jedenáctý ročník byl, s přihlédnutím na četné žádosti návštěvníků, otevřen pro všechny kategorie krajkářek, bez ohledu na věk, ale i úroveň znalostí techniky paličkování. Výstava sklidila opět mimořádné uznání všech návštěvníků muzea, do jehož prohlídky byla, jak je trvalým zvykem, opět zahrnuta. Čtyřicet dva účastnic, od devítiletých slečen po devětasedmdesátiletou seniorku (která mimochodem paličkuje teprve devět měsíců, což u návštěvníků výstavy vzbudilo zvláštní uznání), představilo v expozici výstavy příznačně nazvané Moje krajka, s podtitulem „Paličkování je radost“, svojí nejmilejší, nejpovedenější, práci. Ty, které si tu nejmilejší nemohly vybrat, zaslaly a mnohé z nich přivezly, prací několik.
Paličkování nepatří k nejjednodušším technikám, proto většina začínajících, ale i těch pokročilých krajkářek dává přednost práci v zájmovém kroužku či klubu. Letošní výstavy se účastnily kluby z Plzně, Malešic, Strakonic, Lysé nad Labem, Chebu, ale také až ze severočeského Vrchlabí. Všechny práce budily zaslouženou pozornost publika a jistě přispěly i k tomu, že mnohé návštěvnice opráší svou herdulku a znovu navinou paličky, aby zkusily, zda svoji, denními starostmi odsunutou, někdejší zálibu, neobnoví.
Muzeum krajky Prachatice ukončilo další úspěšnou sezonu. Ne, nebyla lehká a znovu otevřela úvahy o tom, co řeší mnohá obdobná soukromá, nedotovaná, zařízení. Jak zajistit provoz, když výnosy ze vstupného ani z přidruženého prodeje zdaleka nekryjí náklady ani na jediného stálého pracovníka, nehledě na potřeby zajištění dalšího rozvoje, odborných akcí, výstav, publikování výsledků. V samotném městě Prachatice se po úmrtí zakladatelky muzea nenašla krajkářka, která by, třeba ve spolupráci s muzeem, rozhýbala kroužek paličkování dospělých či dětí. Je to beze sporu škoda, ale je nutné přijmout tuto skutečnost a jít dál. Snad, snad někdy příště. Duch zakladatelky muzea, která dokázala naplnit svůj sen, stále žije. Krajkářky a všichni nadšení návštěvníci dávají naději, že prvního května příštího roku, už dvacátého šestého třetího tisíciletí, Muzeum krajky znovu otevře. A možná přijde i kouzelník. Už teď se na vás, vážení návštěvníci, těšíme.
Ing. MIlan Mizera, zakladatel muzea
